Na Žižkove válecném voze

Zeme se trásla pod kopyty obrnených koní. Lidé vybíhali z chalup a hledeli na tu záplavu ozbrojených jezdcu s nejruznejšími pocity. Vetšina z nich chápali, že ty korouhve zde nadhánení nekoho významného a tiše pri tom šeptali jméno Žižkovo. Zpráva o jeho cinech se roznesla dedinami rychlostí vetru a našla nejedno ucho, které novinám o tomto vojevudci, rádo naslouchalo. Kalich se stal vyznávaným symbolem. Bylo to križácké vojsko, které skutecne stíhalo Jana Žižku z Trocnova a jeho verné spolubojovníky. Dobre opancérování dostihli kališníky na brezích rybníka u Sudomere. A presne tam došlo k Žižkovo slavnému vítezství, kterého dosáhl díky své výborné strategii. Opevneni za vozovými hradbami nechali kališníci težkoodeného neprítele utonout v bláte. Jaká obrovská radost zachvátila prívržence Žižkovo, celý Tábor ho vítal s pohnutím ve tvári. Nejenom o bitve u Sudomere, ale i o dalších velkých vítezstvích a porážkách, píše poutavým zpusobem J. F. Karas. S vlasteneckým zápalem popisuje autor nekteré události 15. století. Stejne tak barvite lící hovory hlavních hrdinu, když diskutují v predvecer bitvy nebo burcují lid k tomu, aby se postavil proti nemeckému útlaku.-